Proč se naše putování za Karlem IV. Změnilo na hledání Houbového skřítka? Může za to výprava za babím létem V pátek 19.9. jsme se sešli u Delvity a odjeli a Smíchovské nádraží.. Odtud nám sice vlak nejel, ale to nám Pajk oznámil až tam (tvrdil, že to nevěděl). Dostali jsme se tedy vlakem na Hlavní nádraží, odkud nám již vlak jel až do Turnova. Tam jsme vystoupili až v pozdních hodinách a po tmě jsme se museli dostat do "kempu u Borků". Tam jsme postavili stany, navečeřeli jsme se, (šli se projít) a šli spát. Druhý den ráno se vydala skupina na nákup potravin na snídani, po které jsme se zabalili do batohů a vydali se prozkoumávat zdejší jeskyně. Procházeli jsme krásnou přírodou Českého Ráje (CHKO) a navštívili spoustu jeskyní. První velká byla Postojná, kterou jsme prošli opravdu podrobně. Dále jsme si museli najít místo na vaření. Zastavili jsme se u velké jeskyně (poblíž Indiánské) a započala příprava obědů. Najednou hejkal vyběhl z jeskyně s tím, že tam našel velkou houbu. Tu jsme vynesli ven a našli jsme (Linda s Vojtou) ještě dopis a dvě malé stopičky. Dopis by určen pro Houbového skřítka, který ho tam nejspíš ztratil. Dopis byl taková pozvánka na hrádek paní Mochny na její narozeninovou oslavu. Tento dopis jsme si uschovali a po dojedení obědů jsme se vydali ke studánce. Za studánkou jsme náhle uviděli zvláštní stvoření, které vyběhlo kdesi z lesa. Vypadalo jako chvátající netopýr, který něco ztratil. Ano, ztratil vstupenku na sněm lesních tvorů na lesním palouku. Vydali jsme se tedy za netopýrem. Ten nás dovedl až ke zmíněnému lesnímu palouku. Tam se scházela spousta podivných (jedubaba) lesních tvorů. My jsme je pozorovali schováni za kameny a poslouchali, o čem si povídají. První jejich problém se týkal jejich lesní kadibudky, ale ten nás až tak nezajímal. Zaujal nás až druhý problém (jedubabin), že v lese nerostou houby. My jsme ale houbu našli. Díky vstupence, kterou ztratil netopýr, jsme se dostali na jejich sněm a jelenovi se zlatýma parohama předali houbu a přečetli jsme jim, co stálo v dopise pro Houbového skřítka. Jelen nás poprosil, jestli jim nepomůžeme hledat skřítka a my jsme mu to tedy přislíbili. Za odměnu jsme dostali (teď už každý) další stopičku a po zkoušce od jelena prolézt plazivkou jsme dostali ještě jednu. Pak jsme se rozloučili a vydali se zpět do "kempu". Tam jsme si udělali večeři, někteří poseděli u ohně a někteří po náročném dnu zalehli. V neděli jsme vstávali brzo, protože jsme se museli zabalit, nasnídat a rychle vyrazit na vlak. Stany jsme měli mokré od ranní rosy a tak jsme se dohodli s hodnými majiteli "kempu", že nám je usuší a přivezou. Mohli jsme si tedy sbalit batohy a vyrazit na nádraží. Na Hlavním nádraží se kdo chtěl ještě podívat na výstavu vláčků a zanedlouho už nás odvážel autobus k Barrandovu. A tak se tedy změnilo putování za Karlem IV. Na hledání Houbového skřítka.

[Luďa]