Liščí kronika "Pravěk 2003"

Od 9:00 jsme se začali shromažďovat u klubovny a začali jsme z ní nosit věci. Luďa a Robinson tam byli první, a protože to jsou "chytří" Sportíci, spustili v Misijním středisku alarm. Potom jsme naložili kufry do auta a vydali se na cestu. Z Hlavního nádraží jsme odjeli vlakem a v Táboře jsme přestoupili na další vlak. Protože nás vedla Nessy, přejeli jsme stanici, kde jsme měli vystupovat. Vystoupili jsme tedy o stanici dále a pěšky došli ke Stádleckému mostu. Tam se rody rozešli a každý si šel kam potřeboval. My jsme se převlékli a vydali do Mamutího údolí. Byli jsme ale nepříjemě zaskočení, když jsme zjistili, že tu stále žije rod Medvědů a také protože jsme se tu sešli s dalšími dvěma rody. Dohodli jsme se s domorodci a postavili jsme si vlastní vesničku. Domorodci byli velmi pohostinní a dali nám k večeři vynikající špagety. Luďa

Včera jsme začali dedn tím, že jsme uslišeli hlasité zívání. Byli to domorodci, kteří prováděli svůj ranní obřad. Přidali jsme se k nim a měli rozcvičku. Ta spočívala v tom, že běhali od jedné kamenné mohyly k druhé a přenášeli jsme kameny s bílou rukou. Potom nás pohostili a dostali jsme chléb s budapeští. Pak jsme začali opevňovat a zkrášlovat své vesnice. Všichni usilovně pracovali a jako odměnu jsme dostali od Medvědů gulášovou polévku a knedlíky se špenátem. Po namáhavé práci a dobrém jídle jme si museli nechat slehnout .Potom nás Medvědi připravili hru, že jsme lovili pravěká zvířata. Když jsme přišli do tábora, vydali jsme se hrát fotbal a házenou na vedlejší louku. Potom jsme přišli najedli se leča a dostali písmenka do našeho "šamanova tajemství". Potom si kdo chtěl mohl udělat ohníček. Luďa

Nový den jsme opět zahájili kamenů s bílou tlapou. Poté, co jsme jej dokončili, byla na řadě ranní hygiena a snídaně, ke které byl chléb s medovým máslem. Po této dobré a vydatné snídani jsme šli dodělávat naši pravěkou vesnici. Od této práce nás vysvobodil obřad "ham, ham" následovaný obědem - zeleninová polévka a výborné kuře na paprice s knedlíky. Když jsme chtěli odejít a užít si polední klid, Helča nás informovala, že se budou číst deníky. Po přečtení nás čekal vytoužený poledňák a po drobném konzertu Romanova saxofonujsme se šli ochladit ke Stádleckému mostu. Museli jsme však překonat překážky z padlých stromů, ale po několika útrapách jsme konečně dorazili svého cíle. Skoro všichni se hned převlékli a hupsli do vody. Když jsme se ochladili a následně usušili, museli jsme se vydat zpátky. Nad indiánskou loukou jsme se rozhodli přepadnout kuchyň, rozdělili jsme se tedy, každá skupina šla jinudy, bohužežl si nás všimli. Po chvilce klidu byla večeře - květákový mozeček s bramborem. Opět nás vyrušila Helča - nyní proto, že jsme měli jít do pavoučího území, proto jsme museli ušít pavučiny, aby nás strážní nepoznali. Po dlouhém čekání (šli jsme až třetí) pro nás přišel Tomáš a konečně jsme šli. Museli jsme si pamatovat obrázky na sromech, ale nesměli jsme se vracet. Když jsme tento úkol splnili, mohli jsme již jít spát. Jakub

Den jsme začali rozcvičkou, potom snídaně s rybičkovou pomazánkou. Po snídani následovala vypečená hra "pekaře a mlynáře". Hra spočívala v tom, že mlynáři přehazovali rukama těsto pekařům. Celá hra se strhla ve velkou těstovou bitvu. Potom si ještě dvojice přehazovaly vajíčko. Po vypečených hrách jsme šli na rizoto. Po obědě jsme hráli další hru o písmenka do křížovky. Každý z hráčů měl na čele číslo a snažili se přečíst zprávu, kterou hlídaly jiné družiny. Po této hře jsme byli sice ulítaní, ,ale s chutí jsme si vychutnali ovocné knedlíky. Šemík

Ke snídani jsme měli vánočku s kakaem. Lišky a vlci vstávali již v 6.00 hod. kvůli incidentu několika členů, který nebyl podle zákonů Medvědů. Od 8.00 začal celý tábor mlčet až na jednohjo. Před obědem byla další hra o písmenka, která spočívala v tom, že jsme si vymysleli, jak si budeme předávat nehlučně zprávu na dálku. Po této hře jsme si dali výtečný oběd, smažený sýr. Jeden náš člen si polňačkou rozsekl hlavu. Každá družina šla k potoku dělat vlastní lázně, ale naneštěstí začalo pršet a skoro nic se nedalo dělat. Helča nám nabídla další vypečenou hru. Měli jsme se zabavit tím, že jsme si vyrobili divadlo a zahráli ostatním. Nato všechny družiny začaly vymýšlet, co zahrají ostatním. My - Lišky jsme zahrály Macha, Šebestovou a Humla, Vydry hrály o pokusu krále vrátit do kraje vydry a Vlci hráli "Vyhnání vlkiý z království". Po divadle šli všichni spát a nic zajímavého už se nedělo. Pavel

Den začal rozcvičkou a následnou snídaní. Po snídani se házelo pár kostek a bylo vyhlášení divadla. Všichni skončili stejně, ale podle mého byly nejlepší vydry. Po snídani se pracovalo na dříví a všichni nařezali dost dřeva, šla si každá skupina dodělat vlastní lázně. V našich lázních jsme po sobě spíše stříkali vodu, než aby jsme sije dodělávali. Šli jsme zase na oběd a byl polední klid. Když skončil, začaly všechny rody řezat dřevo za písmena do tajenky. Tato tajenka se jmenuje šamanovo tajemství a musíme ho vyluštit, aby jsme tu mohli zůstat na území chytrých, mocných a pohostinných medvědů. Pak šli všichni hledat to "šamanovo tajemství". Bohužel jsme ho nenašli ale naštěstí ho tento den nenašel nikdo. Tak jsme tedy šli hrát odvetu ve fotbalházené a ta skončila tak, že si Lukáš zvrkl kotník. Dál už se nehrálo na body a když byl ten správný čas na spaní, šli jsme spát. Pavel

Nový den byl zahájen rozcvičkou a po vyčištění našich zoubků se šlo na rohlíky s marmeládou. Po této dobré snídani jsme šli do svých pravesnic přemýšlet nad tajemstvím šamana Gotumby. V tom nám naše pracující mozkové závity zastavily činnost, protože se ozval výkřik: "Máme to!", vycházející z hlasového ústrojí Robina, tedy Vlků. Všichni Vlci se rozběhli ke kamenné mohyle a začali ji rozebírat a ozývaly se výkřiky jako: "Jó!" nebo "Hurá!" či odvážné "Jsme nejlepší!". Našli totiž jakousi krabičku se zelenými kamínky zabalené v kůži. Museli jsme přesvědčit rod mocných Medvědů a po dohodě jsme šli zničeni na oběd. Oběd však ještě nebyl, ale přijel Ferda. Poučili jsme ho o stavu tábora až se ozvalo "ham, ham" a běželi jsme k jídelně. K obědu byla zeleninová polévka a buřtguláš. Po poledňáku jsme museli pracovat, ale pouze Vydry a Lišky. Vlci měli "free". Byla to sočást dohody, aby jsme zde mohli zůstat; museli jsme dělat dřevo na slavnostní oheň a samozřejmě ohniště. K večernímu jídlu byla krupicová kaše. Jedli všichni a ž na Luďu, Pepu a Davida. Bylo opravdu vidět, jak Luďa trpěl hladem, když jsme do sebe ládovali lžíci za lžící, a upřímě ho někteří jedinci litovali, ale těch moc nebylo. Po večeři byl slavnostní oheň, při kterém se všechny rody spojily a vznikl rod Veverek. Svou přísahu jsme přísahali tím, že naši vedoucí obtiskli svou ruku na kůži. Po několika písních se šlo spát. Jóžin

V sobotu u ohně nám také šaman řekl o nějakém potoce, ve kterém jsou bílé antilopy. Ráno nám řekl cestu a když jsme se posilnili chlebem s tvarohovou pomazánkou, dostali jsme každý jednu horalku na cestu a vyrazili jsme. Museli jsme přebrodit řeku přes jez. Tam jsme se také vykoupali. Potom jsme našli kamenný potok a pod vodopádem jsme našli obrázky zvířátek a pod nimi znaky písmenek, které patří do mluvící kůže. Všechny rody si potom uvařili polívku a vydali se zpátky. Když jsme se vraceli zpět přes jez, kde jsme se zase koupali a svačili chleba se sýrem, zjistili jsme, že má Roman horečku. Po cestě jsme přepadli jeden stánek s občerstvením, kde jsme si koupili zmrzlinu, nebo pití. Když jsme došli do tábora, začali jsme luštit. Zpráva nás dohnala ke skále nad táborem. Tam jsme nalezli svitek kůže, kde byla mapa. Dohodli jsme se s Medvědy, že nás na cestu pošlou, až splníme tři úkoly.
1. Celý den vařit a hlídat.
2. Udělat nádobu na oheň, pec a upéct chleba.
3. Přejít medvědí stezku.
Luďa

Ráno jsme vstávali už v 6.00. Měli jsme totiž vařit. Vydry dělali pec a Vlci šli po Medvědí stezce. Ke snídani jsme udělali chleba s marmeládou, někdo vařl, někdo dělal úkoly pro jednotlivce. Vydry plácaly nádoby na oheň. A vlci byli na Medvědí stezce. K obědu byla slepičí polívka a svíčkova s knedlíky. Po poledňáku byl banán. Potom si šli po své práci a my jsme začali připravovat večeři, ke které byla bramborová kaše s párkem. Potom jsme šli spát a celou noc hlídaly Lišky. Péťa

Den začal jako obvykle ranním během kolem louky. Od včerejška, kdy jsme začali plnit Medvědí zkoušky si Lišky vyměnily vaření s Vlky. My jsme šli plácat hliněné nádoby na přenášení ohně a po dobrém obědě stavět pec na chleba. Vydry se celýden mučily na medvědí stezce. Bohužel nám k večeru déšť znemožnil pečení chleba a tak jsme pekli v kuhchyňských kamnech. Vlkům to vaření docela šlo a Vydry se sice mokří ale za to se všemi členy vrátily do tábora. Čita

Ráno jsme vstali a šli jsme na rozcvičku. Když jsme oběhli celé kolo s medvědími tlapkami, šli jsme na snídani. Po snídani začal třetí a poslední den zkoušek zadaných Medvědy. Vydry vařily, Vlci dělali nádoby na oheň a pec a my Lišky jsme šli dělat medvědí zkoušku. Ta začínala během ptáka Kuru (přenesením vajíčka na lžíci přes různé překážky), pokračovala vytvořením nosítek pro Kláru, které se nám ale moc nepovedly a ještě k tomu jsme jí cestou uhodili do hlavy. Poté jsme museli přelézt plot, ale tam jsme probudili šavlozubého tygra a museli jsme ho setřást v bažinách. Ještě jsme museli přeskočit kaluž (některé mladší členy jsme přehodili), vylézt kopec se spojenýma rukama, docvrnkat kuličky do jamky, vyřešit hádanku, přejít na chůdách řeku s krokodýli a převléci se na ženském území za ženu. Poté byl již zasloužený oběd avytoužený poledňák. Když i ten skončil, šli jsme házet prakem co na nejméňě pokusů k vyměřenému bodu. Když jsme se dostali až k tomuto bodu, museli jsme hodit prakem do vody kámen, aby vyplašil krokodýli, co hlídali pavoučí území. V něm jsme měli prolézt pavučinou, jenže ji Lukáš protrhl a tak jsme museli utéct. Ještě nás čekalo něco jako opičí dráha. Naštěstí ji všichni cnaši členové zdolali bez sebemenších potíží a nikomu se nic nestalo. Někteří z našich řad dokonce ani jednou nespadli. Pavel

Tohoto dne jsme se vydali na cestu pro mapu k pokladu Medvědů. Šli jsme směrem k městu Tábor. Proto jsme šli velkou část cesty lesem po červené turistické značce. Asi kilometr před Táborem si Pavel uřízl kousek bříška na levém prostředníčku. Honza zavolal Nessy. Potom jsme šli lesíkem a uviděli jsme dvě jeskyně. V jedné jeskyni byla mohyla a v ní mapa. Potá jsme se najedli a šli jsme hledat nocleh. Na zpáteční cestě jsme potkali simulanta Pavla. Potkali jsme paní, která nám dovolila u sebe bydlet. Pepa

Ráno, lépe řečeno v půl 3 nás vzbudilo: "Pane náčelníku, dejchaj vám děti?". Luďa musel dát Petře před pusu zrcátko. Ještě párkrát nás vzbudilo, že máme smrad atd. Po snídani jsme vyrazili zpět. Cestou zpět jsme viděli srnku. Šli jsme stejnou cestou zpátky. Zastavili jsme se až u StádlečákuTam jsme se vykoupali a šli jsme do tábora za zpívání písničky "Mamuti". Ještě jsme si dali večeři a šli spát. Dobrou. Pavel

Dnes nás Medvědi vzbudili svým "překrásným" zpěvemo něco později. Když jsme se všichni shromáždili, vyrazili jsme na cest pro poklad, ale bez Medvědů, jelikož museli jít na lov. Když jsme došli k jezírku a našli mohylu pod mohutným dubem, vykopali jsme "poklad". Vzali jsme ho a šli jsme do údolí Mamutů. Tam jsme ho rozbalili a Medvědi vykřikli "ááá" a běželi do lesa. Zhruba po 30 min. se vrátili a poklad v podobě masky rozbili. Nedovedli nám říct, co se stalo. Byl oběd a po poledňáku bylo mezirodové klání. Večer jsme se radovali ze zničení masky, ale maska se znovu objevila. Šli jsme spát. Pavel

Ráno jsme se posilnili eesnekovou pomazánkou. Po snídani jsme po dru?inách vyrazili na lov. Hned za brodem jsme spatoili divoeáka. Vydali jsme se po jeho stopách. Prohnal nás lesem, polem, hou?tinami, dokonce se nám i stratil, ale díky na?im zku?enostem na?ich lovcu jsme znovu na?li jeho stopy. Do tábora jsme se vraceli s divoeákem, kterého jsme si nechali ve vesnici. K obidu jsme mili, ji? od nových kuchaou, buotgulá?. Po obidi jsme vykuchali své divoeáky a udilali tisto na placky. Ve svých vesnicích jsme si udilali skvilou veeeoi. Také si ka?dý udilal medvidí odznak a dráp na medvidí oboad, který se konal za úeelem znieení masky. Luia

Ráno jsme se vzbudili a na?li jsme znovu masku. Tu jsme ukryli ve skále a vydali jsme se za Mogurem. Mogur v chý?i nebyl, ale na?li jsme jeho hrob. Vrátili jsme se zpit as museli jsme vyrobit panáka a zapálit ho, abychom jsme o?ivili Mogura. Veeer jsme se vypravili do údolí du?í a stínu. Na poprvé jsme vzali nijakou bláznivou babu, ale na podruhé jsme ji? poivedli Mogura. Mogur na náoelníka seslal sen o oboadu a ?li jsme mpát. Pavel

Hned ráno jsem poi?el s Destroyerem a Vítkem zpit do tábora. Spali jsme toti? jinde a Mogur na nás poslal sen o velkém oboadu na znieení masky. Vidili jsme, jak maska napáchala poes noc spoustu ?kody. Potom jsme se vydali do pavoueího území pro kameny ?ivota a potom do Mogurovy chý?e pro kameny. Poes den jsme si vyrábili luk a ?ípy a také váeek na byliny. Také se ka?dý rod vydal s jedním medvidem k velké oece pro ?ivou vodu. Kdy? jsme poi?li, vyrobili so?ku mamuta a do sádry vyryli znaky, do kterých druhý den vlili stoíbro, která jsme si koupili v nedili od kupcu. U? se táhl veeer a tak jsmese ?li vyspat na nejdule?itij?í den. Je?ti poed tím jsme si v?ak do?li pro ?i?ku z posvátného stromu. Luia

Ráno nás probudil koik náeelníka Hutumby. Maska poenesla trabanta poed jeho stan a také po celé jídelni upletla síti. Po úklidu jsme se vydali pro posvátný oheo k údolí duchu a stínu. Poinesli jsme uhlíky v na?ich hlininých nádobách a ve vesnicích udr?ovali z nich oheo. Potom si ka?dý vyrobil choestidlo a zaeali jsme lít stoíbro do forem, nasbírali semena sedmi rostlin a nasypali byliny do pytlíeku. Po obidi ke kterému bylo kuoe na paprice, jsme zacali poipravovat oboad. Z kamenu jsme vyskládali velkou masku. Poed veeeoí poijela náv?tiva Quido, Gotumba a ?u?u. Potom jsme si v?ichni v?e poipravili a oboad zapoeal, a? kdy? byla tma. Ten zaeal tím, ?e jsme obitovali mamuty. Potom jsme se poesunuli k masce. Tam Gotumba umístil masku a my poed maskou vyskládali z kamenu ?ivota eáru oddilující zlo od ?ivota mamutího údolí. Z této eáry jsme stoíleli na masku ohnivé ?ípy. Kdy? maska shooela objevil se duch náeelníka Zlotumby, kterému se kdysi narodil syn, který masku zla stvooil. Duch s námi do?el k na?emu ohni a tam nám celý svuj poíbih vypovidil. Potom nám odkryl preavý poklad mamutu ke kterému si ka?dý do?el a vzal si jeden kus z nij. Luia.