Tábor 1987 - Hoblinka

4. 7. - 11. 7. 1987

Vlastně to v pravém slova smyslu ani tábor nebyl. Děti ukončily 1.třídu a já si netroufala s tak malými dětmi na nic náročnějšího. Bylo to takové malé týdenní soustředění tak trochu na zkoušku, zda by to vůbec šlo. A šlo to. Bylo to prima. Bydleli jsme v krásné dřevěné horské chatě, která se jmenovala Hoblinka.( Po mnoha letech jsem se dozvěděla, že vyhořela a bylo mi moc smutno. Byla to opravdu pěkná chaloupka.)
Paní kuchařky nám vařily moc dobře. Velmi brzy pochopily, že já jsem žrout a tak si dodnes pamatuji ty obrovské porce, co mi nakládaly. Yo na horách rychle tráví.
Jela s námi ještě Jindra Horynová což byla máma Lindy a Kajky. Pomáhala mi s dětmi a hlavně dokázala přežít moje výmysly. No prostě zlatej člověk.
Program byl náročný. Na prostranství u chaty jsme sportovali - skákaly přes švihadla, házeli míči, cvičili rozličná cvičení apod. Taky jsme však dělali různé testy s všelijakými otázkami o přírodě, dopravě, zdravovědě a bůh ví o čem ještě. Učili jsme se i morseovku a různé uzle. K tomu všemu jsme denně dělali tůry po Krkonoších a průzkum přírodních krás. Aby děti uměly dobře rozpoznat stromy, učily se, že smrk je rozcuchaný kluk a jedlička je učesaná holčička.
Po dlouhých tůrách po kopcích nahoru a dolů nás bolely nohy. Já jsem navíc často nosila svou malou Helču za krkem. Tak jsme si pokaždé sedli před chatou a utrmácené nožičky si pořádně uvolnili a rozcvičili. Po pěti minutách zase všichni řádili jako by nikde nebyly. Přemýšlela jsem jak je pořádně utahat, aby byl od nich na chví li pokoj a já si mohla konečně na chvíli odpočinout. Proto jsem uspořádala závod Ralye do vrchu. Vybrala jsem cestu do pořádného kopce. Každý si vybral nějaké závodní auto a stal se Niky Laudou nebo Fitipaldem. Pak se jeli rozjížďky, semifinále a finále. Jenže mě jako vždy děti převezly. Běhaly do vrchu jak o život velmi zaujaté soutěží, ale unavená jsem byla já a Jindra.
Jakmile vysvitlo sluníčko cákaly se děti nahaté v bazénku u chaty. Když se pak po letech viděly na fotkách, nevěděly jestli se mají stydět nebo smát. No prostě první léto s oddílem se vydařilo. Na závěr se sečetli body, rozdali diplomy a už jsme se všichni těšili, až se po prázdninách zase sejdeme.
[Nessy]